Pokud se rozhodnete vypůjčit si v Tunisku auto, potřebujete mezinárodní řidičský průkaz. Půjčovné na den činí zhruba 80 TND/den. Podepíšete papír, kterým potvrzujete vypůjčení auta a to, že případné škody berete na sebe. Auto si půjčujete s plnou nádrží a samozřejmě ho tak i vracíte. Na dálnicích můžete jet maximální rychlostí 110 km/h a na ostatních silnicích 90 km/h, v obcích pak max. 50 km/h. Benzin je neuvěřitelně levný, stojí cca 0,8 TND! Benzinové pumpy potkáte opravdu často, ne vždy však mohou mít benzín k dispozici, proto tankování nenechávejte na poslední chvíli. Benzín Vám natankuje zaměstnanec, většinou mladý brigádník. Alkohol je sice zakázán, ale: Jednou jsem byla domluvená s kamarádem, že se pojedeme večer projet. Ve smluvený čas čekal na smluveném místě. V ruce držel plechovku piva. „Ty piješ?!“ vykřikla jsem hrůzou a on mi s úsměvem hollywoodského herce odpověděl: „Buď v klidu, mám teprve čtvrtý!“ „No, tak to teda ne, já s tebou jako nikam nejedu!“ otočila jsem se na podpatku a odcházela. On mi opět s tím svým úsměvem řekl: „Neboj, my tunisani máme sice alkohol zakázaný, ale policajti nemaj´žádný přístroje na měření!“ Jo, tak to mě, chlapeček, teda uklidnil. Když pojedete, dávejte si opravdu velký pozor a dívejte se kolem sebe! Nikdy jsem moc nerozuměla místním zákonům, ale už bych, myslím, mohla řídit, protože vím, že když jedno auto předjíždí druhé, troubí. Když někdo odbočuje, troubí. Když někdo moc dlouho stojí na křižovatce, ostatní auta troubí. Tuniská doprava je, dle mého názoru, opravdu „děsivá“, paradoxně jsem ale nikdy neviděla dopravní nehodu. Pokud si auto půjčovat nechcete, můžete využít taxíky. Jsou téměř všude. Bývají žluté, s cedulkou nahoře. Když nasednete, dejte si pozor, aby řidič zapnul taxametr. Nástupní sazba je zhruba 400 milimů, za každý ujetý kilometr je to téměř stejně. Od deváté hodiny večerní do pěti do rána je sazba dvakrát vyšší. Je slušností dát taxikářům bakšiš. Občas jsem jezdila i taxíkem za dinár. Princip je v tom, že platíte jen za sebe a řidiči zastavují i jiným lidem, buď místním lidem nebo delegátkám, turistům téměř nikdy. Pro delší cesty můžete využít tzv. louage (čti luáže), což jsou dálkové taxíky, bílé s červenými pruhy. Opět platíte pouze za místo. Nevýhodou je, že musíte čekat, až se celá louage zaplní. Jak v taxíku, tak v louagi si cenu můžete domluvit předem, bez použití taxametru. Dobré jsou i autobusy, jsou opravdu levné a spolehlivé. Vlaky moc nedoporučuji, jízdní řád existuje pouze ve větších městech, někdy vlak přijede, někdy ne. Je sice levný, ale v hoším stavu než vlaky u nás, v ČR. Tunisané říkají svým vlakům metro:-) Pokud chcete využít k cestování letadlo, můžete využít linek letecké společnosti Tun-Inter, které nás přesunou do Monastiru, na Djerbu, do Sfaxu, Touzeuru, Gafsy a Tabarky. Takže trubte pořád, permanentně držte ruku na klaksonu a měli byste dojet v pořádku.
Zdrojj: radynacestu.cz